23.6.10
Ahoj,
jmenuji se Charlin a jsem malá potkanice. Od čumáčku ke špičce ocásku měřím asi 10 cm. Jsem bílá s černým flíčkem na zádech a hlavičce. Mám černá očka, ze kterých mi koukají samé lumpárny. Mám odstávající větší ouška tzv. dumbo. Váhu nevím, paničce se při vážení dost bráním. Věk je taky nejistý, ale když si mě přinesli 22.6.10 domů, bylo mi asi měsíc.
Už teď je vidět, že nejsem žádný zbabělec. Po každém jsem hned lezla, hodila na ně pár bobečků a už byli moji. Dokonce jsem už utekla na postel, kde jsem se rochnila v plyšácích. A večer jsem ještě stihla okružní jízdu v běhací kouli kolem celého bytu. Akorát se mi pořád stýská. Ve zverimexu jsem žila s brášky a sestřičkami a tady bydlím prozatím sama. Ale dole pode mnou je žije jedna větší potkanice a až se trochu rozkoukám, hodlám se s ní seznámit. Zatím proběhlo jen menší očichávání. Také jsem dosud nepochopila, proč mě nenechají přes den spát. Pořád dělají nějaký hluk a budí mě. Já jim to ale nedám. V noci chrastím napáječkou a běhám po kleci jak splašená.
Teď vám představím můj domeček. Je to zatím jen provizorní podnájem, než se nastěhuji do většího. Má asi 40x20 cm a je vysoký asi půl metru. Mám v něm hamak, ale zatím v něm nespím. Také zavěšenou ponožku, jedno patro a žebříček. Samozřejmě misku a napáječku. Spím v převrácené misce na kapesnících. Vystláno mám takovými měkkými dřevěnými kostičkami. Zatím to není nic moc, ale do měsíce se hodlám přestěhovat do většího.
To je ode mne asi vše. Tak se všichni mějte a čtěte další informace o mé (zatím) maličkosti.
Pac a čenich vaše Charlin.
30.6.10
Avoj,
tak mám zase chvilku na seznámení s novinkami. Teď jsem pár dní nemohla ven – panička byla nemocná a nechtěla mě nakazit. Jako kompenzaci jsem ale dostávala jen samé dobrůdky jako třeba jogurt, hroznové víno nebo jahody s kysanou smetanou. No prostě mňam mňam. Taky jsem se pěkně spravila. Už mám kolem 15 cm. Gramy stále nevím, váha není můj kamarád. Za to s foťákem si rozumím (mrkněte na mojí galerii). Také jsem si nechala narůst „andělská křidélka“. Nebojte se, nejsem mutantíkJ. Jen mi prošedl můj flíček na zádech, takže to teď vypadá, jako bych měla křídla. Paničku jsem ale neoblbla. Prý ví, že jsem pěkný kvítko.
Také už se seznamuji s Nessie. Zatím ze mě není moc nadšená, ale co byste chtěli po týdnu a prvním vidění přes klec. Chvilku mi po ní lezla, ale pak šla radši stavět pelech za stůl (k opravdu velké radosti paničky). Jo a mám novou zábavu. Prolézání županem. Je to fakt skvělý. Panička a její panička se pak různě vrtí, jekají a samozřejmě nadávají, když jim tahám řetízky. Já za to ale nemůžu, že je to tak skvělá prolézačka. Navíc je tam teplo, bobky se skvěle schovají a když se mi chce spát, je tu vždy někde měkké pohodlné místečko.
Také jsem si upravila svůj byteček – domeček jsem uvolnila a obrátila (je z něj normální miska), pořídila jsem si novou napáječku (ta stará se „sama“ rozbila) a ještě pořádně nevím, co ze žebříkem. Zatím ho jen shazuji. Jo a ponožka se rozkousala. Vůbec netuším, jak se to mohlo stát.
Takže závěrem: i když se pořád ještě trochu bojím, začínám být čím dál ofouklejší. Hádám, že do týdne jsem nový vůdce smečky:-D.
Tak pac a čumák vaše Charlin.
PS: Sestru paničky jsem kousla pořádně do prstu a i přes rádoby nahněvaný výraz paničky jsem nakonec byla pochválena:-D (sourozenecká láska, řekla bych)